Ale co se to vlastně v ono magické datum dozvíme? Ekonomové si asi okamžitě sednou s kalkulačkou a vypočítají do poslední koruny, kolik ušetří, nebo o kolik si pohorší čtyřčlenná rodina stavebního dělníka Františka Ptáčka, nebo osaměle žijícího manažera nadnárodní firmy Petra Sehoře. Daleko důležitější než to, zda nám bude chrastit v peněžence o pár mincí víc nebo míň, je smysl celého toho pozdvižení. Proč vláda chce na začátku volebního období nejdřív rozdávat dárky a pak teprve přiškrcovat a jestli snížení daní může pohnout hlavními neduhy zdejšího hospodářství.
Postavit stropy
Dokud se s ekonomy bavíte obecně o celkovém směru reformy, prakticky proti ní nemají námitek. „V Česku hrají pořád přímé daně ve výběrech moc velkou roli a to zkresluje údaje o fungování ekonomiky. Celosvětový trend je snižovat přímé daně a zvyšovat nepřímé,“ říká bývalý poradce ministra financí Miroslav Zámečník. Jinými slovy, lepší je vybírat za zboží, které si můžete, ale nemusíte koupit, než rovnou z peněženky. Tomu odpovídají i dva klíčové návrhy – patnáctiprocentní rovná daň z příjmu a proti tomu vyšší daň z přidané hodnoty / přirážka ke zboží, která má v nižší sazbě vyrůst z pěti asi na devět procent/. „Tím, že bude rovná daň, tak se sjednotí základ, systém se zpřehlední a zjednoduší a peníze pak bude také snazší vybírat,“ opěvuje předvolební tahák ODS hlavní ekonom Komerční banky Kamil Janáček. Přestože mají „průzračné“ řešení komplikovat další výchylky jako slevy na daních? „Neustoupilo se od představy, že bude jedna sazba, čili nebudete muset nic dokládat, všechno bude na jednom papíře,“ reaguje Janáček. Shoda, dokonce i s opozicí panuje v plánovaném odstranění anomálie daňového systému: tzv. stropu zdravotního a sociálního pojištění. Na rozdíl od většiny vyspělého světa totiž v Česku tyto odvody rostou s platem bez jakéhokoliv omezení a to podle Janáčka může nejtalentovanější lidi donutit k odchodu do země. „To vidíme například ve Francii. Čtvrt milionu Francouzů jezdí za prací do Británie, protože doma mají tyto odvody vyšší až o dvacet procent.“ K podobné změně se před časem přiklonila i sociální demokracie, která už podala příslušný návrh v Poslanecké sněmovně.
Střízliví, ale co dál?
Tím ale dobré reference o vládním záměru končí. Kritika se snáší mimo jiné na nápad platit daně ze „supermzdy“, jinak řečeno z hrubého platu plus odvody na zdravotní a sociální pojištění. Na jednu stranu je sice psychologicky namístě, když se člověk dozví, kolik dává celkově státu, na druhou stranu by tak vláda nemusela splnit slib, že na reformě nebude nikdo tratit. „To je dost troufalé. Může se stát, že vláda sice opticky sníží daně, ale nakonec vybere víc, protože se budou vypočítávat z daleko většího balíku peněz,“ podivuje se nad představou ministra financí Miroslav Zámečník. S tím souhlasí i Ondřej Schneider z Institutu ekonomických studií: „Fakticky by se daň rovnala 22 procentní sazbě, což je víc, než většina lidí platí a to by se politicky špatně prodávalo.“ Analytici brokerské firmy Patria Finance dokonce spočítali, že „daňoví soumaři“, tedy největší počet poplatníků /asi 74 procent/ s příjmem od 15 do 41 tisíc korun měsíčně, by si v příjmech pohoršili. Výhodnější bude systém pro bohaté skupiny s platy nad 50 tisíc, ale i těm se uleví o stovky, maximálně o tisíce korun. A hůř než dřív na tom nebudou ani chudší rodiny s dětmi.
Diskuse se vede i o to, do jaké míry se zdraží jídlo, léky, doprava nebo bydlení tím, že sazba DPH má jít o čtyři procenta nahoru. „U potravin a knih nepředpokládám větší nárůst než jedno dvě procenta, tam panuje silná konkurence. U regulovaných cen, jako jsou energie nebo bydlení, se to projeví,“ soudí Kamil Janáček.
Současné plány se výrazně liší od předvolební „modré šance“ – její autor Vlastimil Tlustý tvrdí, že se naplnila asi z jedné pětiny. Ekonomové ale vládní vystřízlivění chválí, prý se Miroslav Kalousek drží při zemi a nechce velkým zásahem do daní ubrat státní kase příjmy. Proto snížení daní z výdělku kompenzuje vyšší DPH.
Odvaha se zalíbit
Vnucuje se ale základní otázka. Má taková reforma vůbec smysl? Podle Ondřeje Schneidera ne. „Český daňový systém je standardní evropský systém, nevyžaduje zásadní reformu, ale potřebuje vybrat moc peněz.“ Jak se píše ve zprávě OECD, zdanění průměrně vydělávajícího rodiče s dětmi je v ČR 26,1 procent, ve srovnatelném Rakousku 36,9 procenta. Jenže v Česku padne polovina rozpočtu /asi 500 miliard korun/ na důchody a zdravotnictví. Ve srovnání s tím je nějakých deset miliard, o které se hraje u daní, okrajová záležitost. Vláda tak začala z opačného konce, než velí základní politická logika. Na začátku volebního období se většinou tvrdě škrtá, a teprve po několika hubených letech, kdy se začínají projevovat první známky zlepšení stavu veřejných financí, může nechat lidem jako bonus víc na výplatních páskách, i když to mírně oslabí rozpočet. O utažených opascích se ale zrovna moc nemluví: ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas představil některé změny /omezení nemocenské, odstupňování mateřské/, ale ty budou mít nevelký efekt. Vesměs tím jenom hasí požár, který v předvolební euforii založila Poslanecká sněmovna. „Když má stát schodek 100 miliard korun, tak se daně nesnižují,“ říká Ondřej Schneider. „Potřebujeme ušetřit ve třech velkých oblastech: na sociálních dávkách, v počtech a mzdách státních zaměstnanců a dotacích na zemědělce a firmy.“ Kolegové Ondřeje Schneidera k tomu ještě obvykle přidávají reformu důchodů a zdravotnictví.
Shrňme to: komu se vlastně současná daňová reforma vyplatí? Vlastně všem politikům vládní koalice. Chtěli jste nízkou rovnou daň? Máte ji mít, ale zdaníme vám dvakrát zdravotní a sociální dávky. Lákali jsme vás na podpory pro rodiny s dětmi? Budou tam, ale zase víc zaplatíte za bydlení. I ekologická daňová reforma bude, aby ztěžkla státní pokladna. Je to jako když se plete svetr – tady popustíte oko, onde ho utáhnete. Výsledek je nula, ale volič může být teoreticky spokojen. „Omezovat se ve výdajích, to bolí a chce to po vás také víc práce než změnit DPH. Tam posunete pár parametrů a hotovo. Výdaje jsou ale strukturované, musí se podrobně projít, nedá se to udělat od stolu. Asi proto se do těchto změn politikům nechce,“ domnívá se Ondřej Schneider. Jeden detail na závěr. Pokud koalice sází na to, že si hrou na snižování daní nakloní voliče, měla by pozorněji číst ve výzkumech veřejného mínění. Podle šetření agentury Factum Invenio pro ministerstvo práce a sociálních věcí si bezmála padesát procent lidí myslí, že by se v první řadě měla řešit reforma důchodů a zdravotnictví. Pak následuje nezaměstnanost a podpora podnikání a teprve na třetím místě s 24 procenty reforma daní.